Krev
...Blahodárná tekutina,bez niž se nedá žít...
Sanguis vitam est-- Krev je život.
Sanguis est vim --Krev je síla.
Vitae animum nobis est--Krev je tvá duše.
Sanguis est ignem et aquam.-- Krev je oheň a voda.
Krev je kapalina najitá u lidí a většina zvířat. Krev je tlačena přes organismus srdcem. Krev přinese živiny a kyslík k našim tkáním. Krev také odnáší odpad a oxid uhličitý od tkání.
Krev je tvořena krevní plazmy a různé buňky — červené krevní buňky, bílé krevní buňky a krevní destičky.
Hlavní funkce krve je dopravovat živiny (kyslík, glukózu) a stopové prvky do tkání a odvádět odpadní produkty (např. oxid uhličitý a kyselinu mléčnou). Krev též transportuje buňky (leukocyty, abnormální nádorové buňky) a různé substance (aminokyseliny, lipidy, hormony) mezi tkáně a orgány.
Krev je složena z několika typů krvinek a tyto formované elementy krve tvoří asi 45 % celé krve. Ostatních 55 % je krevní plazma – nažloutlá tekutina, která je kapalným mediem krve. Normální pH lidské arteriální krve je asi 7,40.
Popis krvinek:
- Červené krvinky neboli erytrocyty (96 %). U savců tyto krvinky nemají buněčné jádro (u mozolnatců, např. velbloud, však ano) a organely, jsou to neplnohodnotné buňky. Obsahují hemoglobin a distribuují kyslík. Jejich životnost se pohybuje kolem 120 dní. Červené krevní buňky (spolu s endotelními cévními buňkami a některými jinými buňkami) jsou též označeny proteiny, které definují různé krevní typy.
- Bílé krvinky neboli leukocyty (3 %) jsou částí imunitního systému a eliminují původce infekcí.
- Krevní destičky neboli trombocyty (1 %) jsou odpovědny za srážení krve neboli koagulaci (sraženinu).
Krevní plazma je v podstatě vodní roztok obsahující 90 % vody, 7 % plazmatických proteinů, 0,9 % anorganických solí a roznášené látky.
Plazma a krvinky spolu tvoří nenewtonskou tekutinu, proudní vlastnosti jsou unikátně adaptovány do architektury krevních cév.
Sání krve
Komár rodu Anopheles
Nasáté klíště rodu Ixodes
Moucha tse-tse, těhotná samice Glossina morsitans
Upír (nebo také vampýr)
Sání krve (též hematofágie) je vlastní proces příjmu krve ústním otvorem. Tento způsob vyživování je znám u krevsajícího (hematofágního čili sangvivorního) hmyzu, některých dalších členovců, ale i u dalších živočichů.
Příjem krve
Celý proces příjmu krve jako potravy je obvykle možné rozdělit do tří fází:
- vyhledání hostitele – parazitičtí členovci se řídí na dálku čichem (pachy, především cítí oxid uhličitý v dechu, kyselinu mléčnou a mastné kyseliny z potu atp.), na blízko si pomáhají paraziti také zrakem nebo pomocí termoreceptorů vnímajících infračervené záření z těla hostitele
- vlastní sání krve – musí se dostatečně rychle nasát, aby přitom nevyvolali obranné chování hostitele; celý proces zahrnuje několik klíčových procesů a začíná nalezením cévy, pokračuje jejím narušením a končí samotným sáním; po celou dobu nesmí dojít k sražení krve ani k zánětu nebo stažení cévy
- trávení krve – nejprve musí být vyloučena přebytečná voda z krve (proces diureze), poté dochází v trávicí soustavě k hemolýze (rozkladu erytrocytů), načež začíná vlastní trávení pomocí hydrolytických enzymů, jako jsou proteázy (trypsin, chymotrypsin)
