Násilí virtuální a reálné
Projevuji nutnost ke změně metody poznání. A
jak tvrdil mistr Charles Hoy Fort:
„Vyrazím s vámi dveře, jež vedou na onen svět.
Pokud na sebe vezmu úkol pozorovatele učitele,
ukládám si na svá bedra velký úkol a zároveň poznatek „země nikoho“. Ocitám se v pozici cestovatele-vyslance.
Je
možné, že naše civilizace je výsledkem dlouhého úsilí, abychom ze stroje
vytěžili moci, které ovládal dávný člověk.
Tato
věta nás přenáší za začátek a zároveň i na konec mého poznání.
Můžeme začít boj od všedního viditelného
k fantastickému neviditelnému. Není pouze chladný mechanismus, ale také
chladný lid. To co nás mnohdy odhazuje zpět, nebo mimo dráhu našeho „všeho“.
Násilí, jež ovládá svět, ať už virtuální či
reálné, nemůže být dlouho ve vůdčí pozici, ale mnohdy tomu tak je. Není nicoty,
není prázdnoty bez utrpení a trýzně.
Plačíc a
nevěříc hledím do dáli,
Není tam
však to, co větry odvály,
Není tam
to, co můj zrak znehybní,
Když se
na ta místa nuceně zahledí.
Maminka říkávala,
lásky rozdávej,
Miluj
cizí i bližní, a násilí vyháněj,
Vždy
pomocí oplývej a úsměv dej,
V nutnosti,
dobré rány rozháněj.
Dej
pozor pač, takový tu vždy byli,
A oni se
nikdy hanby nezalekli.
Násilí
je a bude, nezmění to nic,
Ani náš,
slzy potřísněný líc.
